Město Ostrov :: Hotel Krušnohor ***

Hotel Krušnohor > Region a okolí > Město Ostrov

Městská památková zóna Ostrov

Historické jádro města s řadou kulturních památek bylo v roce 1992 vyhlášeno městskou památkovou zónou. Od té doby postupně mění svou tvář. Byly provedeny rekonstrukce povrchů na Starém náměstí, na náměstí U Brány i na Malém náměstí, v Dlouhé ulici i v ulici Žižkově. Proběhla rekonstrukce Staré radnice, kde je v současné době nejen obřadní síň, sloužící pro pořádání svatebních obřadů a využívaná i při dalších slavnostních příležitostech, ale i podkrovní kulturní sál. Byla zrekonstruována Pohledová zeď ze strany Žižkovy ulice i kaplička svatého Jana Nepomuckého. Proběhly úpravy hřbitova, opravuje se Letohrádek v Zámeckém parku a Einsiedelnská kaple. Zahájeny byly rovněž rozsáhlé úpravy Zámeckého parku. Kulturní památkou byl vyhlášen i Dům kultury a mateřská škola v Krušnohorské ulici, jako reprezentanti ostrovské architektury padesátých let dvacátého století.

AREÁL ZÁMKU

Zámek Poměrně rozsáhlý komplex budov, jehož základem bylo starší sídlo zatím neznámého původu, které nechal přestavět na přelomu 15. a 16. století na renesanční zámek – rodovou rezidenci ostrovské větve hrabat Šliků, pravděpodobně Kašpar Šlik. Ve třicátých a čtyřicátých letech 17. století byl zámek upraven a rozšířen Juliem Jindřichem, vévodou Sasko-Lauenburským. V letech 1685-1690 nechal Julius František, vévoda Sasko-Lauenburský před původním šlikovským zámkem přistavět zámek nový – tzv. Lauenburský. Na výstavbě zámku se podíleli významní stavitelé Abrahám Leuthner, Kryštof Dientzenhofer a Giulio Broggi. Po požáru roku 1691 byl šlikovský zámek upraven jako vedlejší zámecké křídlo. Současná podoba zámeckého areálu je výsledkem úprav a přestaveb, prováděných velkovévody Toskánskými v průběhu 19. a 20. století. Znak císařského orla v kartuši, umístěný ve frontonu hlavního vstupu, pochází z doby, kdy majiteli byli velkovévodové Toskánští. Vstupní portál dokončený roku 1690 je dílem ostrovského sochaře Martina Möckela.

Dolní brána Do komplexu zámeckých budov byla barokní úpravou fasád začleněna i původní Dolní brána, několika-patrová hranolová věž s průjezdem, která spojovala zámek se středověkým opevněním města.

Pohledová zeď Původní stěnu vyhořelého šlikovského zámku s přilehlou hradební zdí upravil v devadesátých letech 17. století bádenský dvorní stavitel italského původu Domenico Egidio Rossi jako architektonickou kulisu zámeckého areálu. Ze strany města se v přízemí nacházely konírny. Interiér byl zaklenut systémem barokních plackových kleneb, což dodnes dokládají stopy po příčkách a přiznané otvory pro náběhy kleneb. Do zámecké zahrady byla fasáda bohatě architektonicky členěna se sochařskou výzdobou na vrcholu atiky. Velmi pozoruhodný a unikátní je motiv vodních fontán na hlavicích pilastrů, který připomíná proslavená vodní díla, jichž bylo v zámecké zahradě velké množství. Zeď byla po stranách ukončena o patro převýšenými věžicemi. Z pod severní věžice vytékala po kaskádách voda z mlýnského kanálu. Podle velké sochy Neptuna se nazývala „Věž velkého muže“. V grótě věže je dosud patrné středověké zdivo hradeb. Podledová zeď svým obdobným řešením fasády jako zámecké budovy opticky prodlužovala a výrazně monumentalizovala zahradní průčelí Lauenburského zámku. V letech 1997-1998 bylo provedeno statické zajištění Pohledové stěny, byla provedena povrchová úprava ze strany města a v prostoru před ní byly provedeny parkové úpravy.

STARÉ NÁMĚSTÍ

Kamenné kašny Obě kamenné kašny obdobného čtvercového půdorysu se segmenty uprostřed stran - na půdorysném obrazci kvadrilobu, s profilovanou římsou, umístěné dnes na horním i dolním konci náměstí, patřily původně v druhé polovině 17. století k vybavení Zámeckého parku. Kašny byly na náměstí přeneseny v 19. a 20. století. V roce 1996 byly zrestaurovány.

Mariánský morový sloup Pískovcový sloup umístěný na hranolovém soklu a ukončený korintskou hlavicí nese plastiku Madony s císařskou korunou, podávající malému Ježíškovi hrozen. Nápis na podstavci, datovaný rokem 1685, upomíná na právě řádící mor a prosí, aby panovník, městští páni i všechen lid byli teď i v budoucnu před touto nemocí ochráněni.

Horní brána Hranolová několikapatrová věž s průjezdem chráněným padací mříží, na vnější straně zesílená opěrnými pilíři s napojením hlavní a parkánové hradby, která střežila vstup do města ze směru od Hroznětína a Jáchymova (obdobná jako Dolní brána u zámku), byla odstraněna v polovině minulého století. Při archeologickém průzkumu, který byl proveden v souvislosti s rekonstrukcí náměstí v roce 1997, byly odkryty její základy. Půdorys byl vyznačen odlišnou barvou dlažby

Farní kostel sv Michaela Archanděla Farní kostel sv. Mikuláše, později zasvěcený svatému Archandělu Michaelovi, pochází z poslední čtvrtiny 13. století. Z této doby zachovány tympanon vstupního portálu se slepými kružbami a křížová klenba podvěží - dnes sakristie. Po požáru v letech 1567-1572 přestavován. K obdélné lodi je volně připojena věž, ve spodní části čtyřboká, s osmibokou nástavbou. Síňové trojlodí s vestavěnými emporami je sklenuto síťovou žebrovou klenbou, presbytář klenbou hvězdicovou, v křestní kapli u věže je klenba sklípková - diamantová. Další přestavby v letech 1607-1609 a 1636. V interiéru zachovány renesanční náhrobky, z nichž nejcennější je šlikovský epitaf z roku 1521. Vybavení je barokní, pocházející z let 1751-1756. Příklad sakrální architektury saského typu z širší oblasti Krušnohoří. V letech 1989-1991 proběhla celková rekonstrukce.

Obelisk nejsvětější trojice Pískovcový obelisk na hranolovém podstavci s plastikami Panny Marie, svatého Floriána, svatého Václava a svaté Barbory, na jehož vrcholu bylo umístěno sousoší Nejsvětější Trojice.

Městský dům dětí a mládeže První lidová a měšťanská škola v Ostrově byla postavena v letech 1897-1898, v roce 1902 rozšířená. Pro dekoraci fasády byl zvolen novorenesanční styl - přízemí v hrubém bosovaném zdivu, z něhož vychází bosovaná nároží. Střední, mělký rizalit, v němž je umístěn hlavní vstup, rámují pilastry s korintskými hlavicemi, završen je atikovým štítem s městským znakem v kartuši. Příklad architektury historizujících slohů z přelomu 19. a 20. století.

Zámecký park Po roce 1625 založil zámeckou zahradu tehdejší majitel ostrovského panství, Julius Jindřich, vévoda Sasko-Lauenburský. V její úpravě se prolínaly prvky renesančních, nanýristických a raně barokních italských zahrad s hojným využitím vodního živlu v podobě vodotrysků a vodních ploch s bohatou sochařskou výzdobou. V letech 1665-1689, za panství Julia Františka, vévody Sasko-Lauenburského, pokračovaly práce na úpravách zámecké zahrady již v souladu s barokní koncepcí reprezentativní zámecké zahrady. Třetí etapou v letech 1690-1715, kdy byl majitelem ostrovského panství Ludvík Vilém, markrabě Bádenský, manžel Franzisky Sibylly Augusty, rozené vévodkyně Sasko-Lauenburské, barokní výstavba zámecké zahrady vyvrcholila. Jednalo se o jednu z prvních realizací francouzských principů zahradní tvorby Le Nötrovy školy v Čechách. Čtvrtá etapa, od konce 18. století, je fází pozvolné přeměny formální zahrady v přírodně krajinářský park. Většina staveb v parku byla odstraněna, vodní partie byly zcela opuštěny a umělecká výzdoba byla odprodávána a ničena. V přibližné podobě z druhé poloviny 19. století se park zachoval dodnes. Rozsáhlé úpravy, které v Zámeckém parku probíhají v posledních letech a jejichž cílem by mělo být alespoň částečné připomenutí jeho bývalé proslulosti, lze tedy s trochou nadsázky nazvat pátou etapou úprav. V první fázi bylo nutno odstranit dožilé stromy v krajinářské části parku. Práce na vlastních úpravách byly zahájeny v roce 1996 výstavbou vodních nádrží v prostoru před schodištěm u jižního průčelí Paláce princů, kde má vzniknout vodní parter. Severní strana tohoto prostoru, kde bývaly terasy, byla vysvahována. V upraveném prostoru nad svahem byla osazena dřevěná treláž. Nalevo od Bílé brány, která je hlavním vstupem do Zámeckého parku, v prostoru bývalého nádvoří Paláce princů, byly provedeny formální úpravy. Byla opravena kaple svatého Jana Nepomuckého, stojící napravo od hlavního vstupu. Pokračuje i obnova Letohrádku, ve kterém je v současné době umístěna Galerie umění.

Bílá brána Jedinečná kamenická práce, dokončená "ostrovským sochařem" Martinem Möcklem v roce 1690, je hlavním vstupem do Zámeckého parku. Zároveň spojuje budovu Zámku s budovou Paláce princů. Brána, rámovaná bočními pilastry s polosloupy a uprostřed s rozšklebeným maskaronem, nese v prolomeném segmentovém frontonu alianční znak bývalých majitelů ostrovského panství - vlevo markrabat Bádenských a vpravo vévodů Sasko - Lauenburských. Po stranách jsou umístěny dekorativní vázy.

Palác princů Byl postaven v letech 1693-1696 dvorním stavitelem Johannem Sockhem v prostoru původního hospodářského dvorce, zvaného Bílý dvůr. Architektonické ztvárnění fasád objektu se třemi křídly a třemi o patro vyššími čtverhrannými věžicemi, umístěnými na jeho nárožích, bylo přizpůsobeno architektonickému pojetí Pohledové stěny. Na honosné jižní průčelí s mohutným schodištěm navazoval umělecky i technicky náročně řešený vodní parter. Po požáru v roce 1795 bylo sneseno západní křídlo objektu, spojující původně Palác princů komunikační chodbou se zámkem. Tím se jeho nádvoří zcela otevřelo do prostoru parku. V objektu jsou zachovány valené klenby nad místnostmi v přízemí. Stejně jako v zámku jsou i prostory v Paláci princů využívány pro potřeby Střední průmyslové školy strojní.

Fontána na nádvoří paláce princů Z bohaté výzdoby zámecké zahrady z druhé poloviny 17. století se dochovala kamenná mísa fontány, která byla v roce 1998 osazena do nově vytvořené kašny na nádvoří Paláce princů.

Kaple sv. Jana Nepomuckého Drobnou klasicistní kapličku, s otevřenou sloupovou předsíňkou, stojící přímo pod zahradním průčelím Lauenburského zámku, nechali vybudovat v roce 1827 manželé Veronika Kotzová a Antonín Kotr, tehdejší ředitel ostrovského panství. Vročení nese archivolta arkády ve štítu kaple.

Kamenný most se sochou sv. Jana Původní dřevěný mostek byl ve vrcholně barokním období nahrazen kamenným mostkem o jednom mostním oblouku s bočními rezevírajícími se zídkami, ukončenými pilířky s kuželkami. Na jeden z pilířků byla umístěna socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1827, původně umístěná na pilířku mostku u klášterního areálu. Pískovcová socha světce v tradičním ikonografickém pojetí má velice zajímavý a unikátní detail - jako znamení mlčenlivosti a zpovědního tajemství drží světec v levé ruce zámek.

Vstupní propyleje Celý areál Zámeckého parku byl uzavřen zdí, která byla zbourána ve druhé polovině tohoto století. Cesta vedoucí od Paláce princů původně u této zdi končila. Teprve ve vrcholně barokním období byla v této zdi otevřena z tehdejšího předměstí, zvaného Staré město brána slavnostních, tzv. Vstupních propylejí. Na hranolových pilířích s bosovanými pilastry a nikami byly původně umístěny kamenné píniové šišky.

Letohrádek Na místě staršího dřevěného letohrádku Julia Jindřicha, vévody Sasko-Lauenburského nechal postavit podle návrhu stavitele Abraháma Leuthnera v letech 1673-1679 Julius František, vévoda Sasko-Lauenburský letohrádek nový. Vnitřní úpravy byly dokončeny v roce 1683. Centrální, samostatně stojící stavba čtvercového půdorysu s altánovým nástavcem, tvořícím druhé patro, je ze všech čtyž stran prolomena vstupy s kamennými portály. Mezi jednotlivými okenními osami probíhá pilastrový řád, v přízemí s pilastry bosovanými, v patře hladkými s toskánskými hlavicemi. Pod korunní římsou probíhá jednoduchý vlys s triglyfy. V plochách nad okny jsou obdélné výplně s diamantovým motivem. Ve středu dispozice je vytvořena ústřední hala, otevřená průhledem do patra, s malbou pokračující iluzivní architektury s alegorickými postavami. V přízemí je hala řešena na půdorysu osmiúhelníku s nikami v podobě grót s kašnami. Nad nimi jsou v patře řešeny balkónky s balustrádou, procházející do jednotlivých místností. Interiér upravoval v roce 1692 Domenico Egidio Rossi. Místnosti klenuty neckovými klenbami se štukovou výzdobou. Letohrádek je majetkem státu a je v něm umístěna Galerie umění.

Zbytky městského opevnění Již ve 14. století bylo město chráněno pevnými hradbami, které byly v průběhu husitských válek ještě zpevněny. Hlavní hradba byla doplněna okrouhlými věžicemi, zastřešenými kuželovými střechami. Před ní probíhala nižší parkánová zeď s půlkruhovými dělovými baštami. Na třech stranách - východní, severní a západní - byl před parkánovou zdí vyhlouben suchý příkop, na jižní straně nahrazoval příkop tok říčky Bystřice. Na jihozápadním rohu, pod farním kostelem sv. Archanděla Michaela, stála masivní okrouhlá věž k ukládání střelného prachu, zvaná Prašná. Z městských hradeb se do současnosti mnoho nezachovalo. Nejrozsáhlejší úsek hradební zdi s mohutnými opěráky je dochován pod farním kostelem sv. Archanděla Michaela a na jižní straně města vedle zámeckých budov. Fragment západní zdi je zachován ve štítové stěně kolny u Farního úřadu.

Studna V jižní části Zámeckého parku odhalil archeologický průzkum středověkou studnu. Studna, na půdorysu nepravidelného oválu o rozměrech 87 x 80 cm byla vyskládána z volně položených kamenů. Dno se nacházelo v hloubce 285 cm pod úrovní dnešního terénu. Podle nalezeného archeologického materiálu byla zasypána v průběhu první poloviny 15. století. Nález studny tak dokládá existenci nejstarší ostrovské osady v těchto místech, severně od hřbitovního kostela sv. Jakuba. Dnešní hřbitov se nachází na pravém břehu Bystřice, v místech kde se rozkládala již začátkem 13. století původní osada.

HŘBITOVNÍ AREÁL

Kostel Sv. Jakuba Románská stavba z let 1224-1226 s obdélnou lodí a pravoúhlým presbytářem. Sedlová střecha je nad lodí vyšší se sanktusní věžičkou, závěr má střechu posazenou níže. Hlavním průčelím, obráceným nejspíše k jádru někdejší osady, bylo průčelí severní, kde je ve vstupu do lodi osazen románský ústupkový, půlkruhem ukončený portál. Obvodové zdivo, vyzděné z lomového kamene, je na nárožích zpevněno opěrnými pilíři a armováním z pískovcových kvádrů. Presbytář je sklenut již raně gotickou křížovou klenbou, loď je plochostropá. V presbytáři byly objeveny raně gotické malby a v lodi malby renesanční a raně barokní. Původně farní, dnes hřbitovní kostel sv. Jakuba Většího se řadí k severozápadní skupině českých pozdně románských kostelů. V původně opevněném areálu kostela se zřejmě nalézalo i sídlo velmože, vlastníka osady i kostela. Hřbitov se kolem kostela rozkládal již ve středověku. První rozšíření hřbitova dokládá kamenná deska s letopočtem 1588, přenesená ze staré brány na dnešní hospodářskou budovu.

Smírčí kříže Dva kamenné smírčí kříže, umístěné dnes na hřbitově, sem byly přeneseny z míst u zaniklých cest v okolí Ostrova. Současný rozsah hřbitova pochází z konce 19. a začátku 20. století.

KLÁŠTERNÍ AREÁL

Pohřební kaple Sasko-Lauenburských Základní kámen k vybudování pohřební kaple položil sám Julius Jindřich, vévoda Sasko-Lauenburský dne 20. dubna 1644. K výstavbě rodového mauzolea si vybral odlehlé místo za zámeckou zahradou. Kaple byla slavnostně vysvěcena 16. září 1663. Nedlouho na to, 20. listopadu 1665, Julius Jindřich zemřel a podle svého posledního přání byl také v kapli pohřben. Centrální stavba na polygonálním půdorysu s osmibokou báňovitou střechou s lucernou a cibulí byla zevně členěna pomocí prostých dvojplášťových lisénových rámců. V interiéru byly po obvodu, mezi vtaženými pilíři, umístěny jednotlivé dvoupodlažní výklenkové kaple s emporami.

Klášterní kolej s kostelem Zvěstování Panny Marie Rozhodnutí postavit v Ostrově kolej řádu Piaristů učinila vévodkyně Anna Magdaléna, vdova po Juliu Jindřichovi, vévodovi Sasko-Lauenburském dne 6. května 1666. Stavbu provedl v letech 1666-1671 pražský stavitel bavorského původu Martin Reiner. V letech 1672-1674 byly prováděny již dokončovací práce. Střed klášterního areálu tvoří kostel Zvěstování Panny Marie, jednolodní stavba s pravoúhlým presbytářem. Prostor lodi je zaklenut valenou klenbou s třemi páry trojúhelných nestyčných výsečí, vybíhajících z mohutných vnitřních pilířů. Jednolodní presbytář je zaklenut stejnou klenbou jako loď kostela s jedním párem trojúhelných výsečí. Mezi vtaženými pilíři lodi jsou umístěny úzké boční empory. Přímo z chrámové lodi byla krytou chodbou přístupná i pohřební kaple. Za závěrem, u sakristie, byla vystavěna velká hranolová věž, zvonice, zastřešená cibulovitou střechou s lucernou. Ke kostelu přiléhají na severu tři jednopatrová křídla kláštera, vymezující vnitřní dvůr s křížovou chodbou. Architektonické řešení fasád je velmi střídmé. Fasády jsou členěny lisénovými rámci a jednotlivými římsami. S přestávkami bylo v klášteře do roku 1876 Piaristické gymnázium. Od roku 1897 zde byl dívčí penzionát Sester křesťanské lásky. Od začátku padesátých let je klášter majetkem státu.

Kaple sv. Floriána Byla postavena v letech 1692-1693 na paměť požáru, který sice zachvátil zámek, ale na vlastní město se nerozšířil. Centrální hranolová stavba se zkosenými nárožími je zastřešena bání s lucernou. Fasáda je členěna zdvojeným pilastrovým řádem s lisénovými rámci. Interiér je členěn u zkosených nároží dvojicí představěných polosloupů s kompozitními hlavicemi. Římsou oddělená kupole nese malbu znázorňující Vraždění betlémských dětí a Nejsvětější Trojici od italského malíře Paola Manni. V letech 1793-1852 sloužila jako sýpka a skladiště. V roce 1933 byla renovována jako památník obětem první světové války.

Kaple Panny Marie Einsiedelnské Byla postavena roku 1709-1710 patrně stavitelem J.M.Sockhem jako kopie poutní kaple ve švýcarském Einsiedelnu. Stavitel J.M.L.Rohrer postavil obdobnou kapli v roce 1715 i v Rastattu, kam z Ostrova přesídlili bádenští. Obdélná kaple s odsazeným pravoúhlým závěrem má bohatě architektonizováno vstupní průčelí, obrácené k městu. Fasádu průčelí člení představěné sloupy s kompozitními hlavicemi a nárožnými pilastry. Vstup rámují kanelované pilastry, nesoucí roztržený fronton s aliančním znakem majitelů panství - vlevo markrabat Bádenských, vpravo vévodů Sasko-Lauenburských. Celá stavba je završena vysokým štítem s reliéfem Smrti Panny Marie. Ve vrcholovém frontonu byla umístěna plastika Panny Marie, po stranách štítu další dva světci.

NOVÉ MĚSTO

Dům kultury Stěžejní dominanta Mírového náměstí a tím i nové části města. Objekt byl postaven v letech 1954-1955 podle projektu akademického architekta Jaroslava Krauze a Ing. Arch. Josefa Sedláčka. Obdélná dvoupatrová budova je rozčleněna rizality na střední vstupní část a postranní křídla s nárožními rizality. Monumentální účinek získává užitím vstupního portiku se sloupovou lodžií. Fasády jsou členěny vysokým pilastrovým řádem. Střechy jsou nízké, kryté antikami. Krajní rizality i střední vstupní portikus, vrcholí stupňovitými štíty se štukovou výzdobou. Štít středního rizalitu pak vrcholí sousoším, krajní rizality umělecky pojatými znaky města s nápisovou stuhou. V přízemí je za vstupní halou umístěn divadelní sál, sloužící rovněž jako stálé kino. Ze vstupní haly vedou dvě schodiště do prvního patra, kde je situováno foyer s lodžií, po obou stranách je malý a velký sál. V patře jsou dochovány nad vstupy do společenských sálů výrazně tradicionální malby na skle, zachycující hornickou symboliku jáchymovských dolů, které provedl Akademický sochař Václav Lokvenc, spolu s Jarmilou Kalašovou. Dům kultury je příkladem klasicizujících tendencí v architektuře padesátých let dvacátého století.